Pokud dnes kdokoli máte obavy, že se ztrapníte, nemějte. Veškeré ztrapnění už jsem pro dnešek vybrala já, na vás už žádné nezbylo.
Jela jsem s autem do servisu. Nemám to ráda, protože mívám pocit, že tam přestávám být člověkem, ale stávám se "nonazdarženskou". A ač se považuju za zrzku, pod tím dojmem záhadně blonďatím. Dnes ráno, po čtyřech hodinách spánku, jsem to zase potvrdila.
Uvedla jsem se tím, ze jsem sebevědomě prohlásila, že vezu Toyotu Acer.
Pak mi došlo, že Acer je sice můj noťas, ale Toyota je HiAce.
Dále jsem sdělila, že je utržený pás, ale ne jako pás, ale ten... (slovo úchyt mi prostě vypadlo). To už jsem zaujala všechny přítomné, takže jsem zpitoměla úplně.
Chtěla jsem, aby se koukli na pískající převody, teda rozvody, vlastně převody, vlastně ne, rozvody... prostě ty řemeny.
Řadící páku už mi radši sami napověděli, i když tu jsem zrovna ze spícího mozku vydolovala, a dokonce jsem jim předhodila i familiérní "kvalt" místo "rychlosti".
No, a na závěr jsem podala klíčky mechanikovi, který nám náš vozový park spravuje už asi 6 let, se slovy, ať je předá kolegovi, protože jsem ho poznala, až když promluvil...
Tak teď jedu domů busem a půjdu to radši zaspat:))
No comments:
Post a Comment